Dlouho jsem nemohla rozbalit http://www.technorol.eu/zaluzie“ title=“http://www.technorol.eu/zaluzie“>markýzy , které jsme dostali od přítelových rodičů. Oni mě totiž neměli rádi a já se na jednu stranu nedivila. Byla jsem a stále jsem o šestnáct let starší než on a už jen ten věkový rozdíl, v nich musel vyvolávat značné obavy. Stále jsem si ale říkala, že mě měli alespoň trochu poznat a zkusit se přesto přenést. Myslím, že to bylo následující tři roky jako na houpačce. Chvilku s tím jakoby smíření byli a chvilku zase pochybovali. Dneska je to už doufám, vše jen minulost.

Pracovní večírek

Nemám ráda pracovní večírky. Stejně jako vše, co má příznak pracovní a vlastně je veřejným tajemstvím, že to s prací vlastně vůbec nesouvisí. A právě na takovém večírku se obvykle dějí věci, se kterými se doma nechlubíme. Když se takhle jednou Karel ráno probudil venku, kde se také válely markýzy, bylo to velmi krušné probuzení. 
Dárek od rodičů
Ohodnoťte příspěvek